Free Příběhy

Ulice Main Glow, která každodenně vítá mnoho návštěvníků, je v noci 22.3. prázdná a není zde žádný náznak života. Jen jediný dům má rozsvícená světla, která budí podezření, že někdo obchází dům. Najednou se k venkovnímu světlu přidá lampička v druhém poschodí v pokoji naproti zavřené pracovně. V pokoji však není nikdo, kdo by mohl lampu rozsvítit. Vlastně je. Bethany, krčící se pod postelí. Bethany je duch zla. Nebo alespoň bývala. Zemřela v Main Glow před několika lety, kdy zde bylo jen pár domků a dva statky. Příběh není o její smrti, ale o jejím životě.

***

15.1. 1950

Střecha stodoly, ve které Bethany trávila většinu času, byla zahalena velkou vrstvou sněhu, od kterého se odrážely sluneční paprsky a prosvěcovaly Main Glow. Kohout, zmrzlý na kost, začal pomalu budit sousedy O'Nealových svým hlasitým kokrháním. Jako každý kohout v 5 hodin budil spáče, aby se stačili připravit na dlouhý den. Bethany, spící ve stodole, měla prázdniny, a proto se dál válela v teplé slámě. Stodola byla téměř zaplněna senem a slámou. Jen ve dvou boxech spávala živá stvoření. Jednou z nich byla Bethany, která využívala většinu svého volného času k hraní si s mladou dvouletou kobylou Tracy. Podobně jako Bethany se ráda válela ve slámě. Když Bethany o pár hodin později zaslechla cvaknout klíč v zámku, vyběhla ze stodoly a pomalu se vkradla do domu. V tuto pozdní hodinu byl doma jen Arthur, německý ovčák závislý na velké pohovce z hladkého sametu. Uslyšel kroky, které se pomalu blížily, a nenápadně šel zjistit, kdo ty kroky produkuje. Přes skleněné dveře, propojující kuchyň a obývací pokoj, spatřil Bethany, jak se plíží k lednici. Arthur ji měl rád, což znamenalo, že se hned rozběhl, aby ji pozdravil, ale zastavily ho průhledné dveře. Se vší silou, ale nevědomky, do nich narazil. Bethany se nelekla. Incident s dveřmi se opakoval často. Arthur nebyl hloupý, ale starý. Už celých 12 let hlídá dům O’Nealových.

Statek byl útočištěm mnoha zvířat. Pan O’Neal byl bankovní poradce a paní O’Nealová měla na starosti podnik poblíž velkého hotelu. Hotel byl bez restaurace, proto se hospoda, o kterou se paní O’Nealová starala, neustále plnila hladovějícími hosty hotelu. Majitel hotelu uvažoval, že by společně s paní O’Nealovou spojili hotel a hospodu a tím měli větší výdělky. Pan O’Neal, který se obával, že by si většinu výdělku přivlastnil Derek Gregory Punk, majitel hotelu, a tím ohrozil život pana a paní O’Nealových. Derek Gregory Punk nebyl nějak obzvlášť starý muž, ale vlasy u uší už svítily šedí. Derek se nikdy neoženil a v tom pan O’Neal viděl další problém. Derek Gregory Punk znal paní O’Nealovou už od doby, kdy se podepisovala jako slečna Margaret Pirchetová [:Pirčetová]. Derek Gregory Punk byl zamilovaný do Margaret, přestože je o tři roky starší než on, už od roku 1927, kdy spolu trávili každý den ve škole. Později, když Margaret zdědila restauraci po své matce, se s Derekem Gregorem Punkem nestýkaly, až do doby, kdy si koupil malý hotýlek vedle Margaretiny restaurace, a postupně ho začal zvětšovat.

***

Bethany vždy snila o tom, že zdědí restauraci, jako její máma, a vezme si bankovního poradce, stejně jako je její otec, protože chce mít na chlup stejný život, který mají nyní její rodiče. Chce mít dceru, kterou pojmenuje Teresa, po své babičce, protože ona sama se jmenuje po babičce Margaret. Bethany měla život připravený jako oběd, který objevila v lednici. Arthur ji nadšeně sledoval a čekal, až Bethany vytáhne psí pochoutky a on se bude moci opět usadit na měkkém křesle. Bethany však žádné psí pochoutky nevytáhla. Potichu se dobelhala k jídelnímu stolu. Jídelní stůl byl poblíže křesla, na kterém si smutně velebil Arthur a oblizoval se, čímž dával najevo, že má chuť na lahodné pochoutky, čekající v lednici jen na něj.

***

Bethany si přesedla na pohovku a pustila televizi, kde právě běžel oblíbený seriál její mámy. ‚Chrisi, musíme jí o tom říct. Nedokáže bez ní žít věčně,‘ pravila žena s blonďatými vlasy, procházející s krátkovlasým mladíkem okolo televize v knihovně, kde byli téměř sami. Bethany znuděně přepnula na jiný program, kde běžel The Aldrich Family. To se Bethany líbilo a nechala to běžet. Lehla si přes pohovku a přejela pohledem přes celý obývák. Nejdříve se její pohled zadrhl u Arthura. ‚Zapomněla jsem mu dát pamlsek,‘ pomyslela si Bethany a doběhla do lednice pro psí bonbony. Hodila mu dva a vrátila se opět k pozorování pokoje. Další věci, která zaujali její oči, byly obrázky, pověšené na zdi mezi průchodem a malým okénkem, který slouží jako okénko na výdej jídla. Na většině obrázků byla jen její máma. Jen na dvou byla ona. Na jednom jí bylo tak okolo sedmi let. Na druhém byla ještě batole. Zarazilo jí, že na fotce bylo ještě dalších pět dětí, které nezná a dosud je nikde neviděla. ‚Večer se zeptam rodičů, co jsou ty děcka zač,‘ pomyslela si Bethany a začala opět sledovat televizi.